Premiéra s gumicukem ve Strágu

Polovina října a nádherné počasí … to musí být den, kdy se jede GoGo Race!
A to znamená, že už včera vezeme děti k babičce a dneska ráno nespíme sobotně déle, ale vstáváme jako přes týden. A to i přes to, že to do Nového Strašecí máme jen půl hodiny cesty. Brzký příjezd se ale vyplatí, dřívější registrace znamená i dřívější start. A taky je víc času na ranní grog a předstartovní pivo. To si dáváme ve vybrané společnosti Outdoor Outsiderů 134 a Kačomyši, taktéž tradičních účastníků místního klání. To vše samozřejmě po vřelém uvítání od Luboše a Davida, borců, co závod pořádají tak nadšeně a zároveň uvolněně, že to líp nejde.
Ráno uteklo jako splašený a před půl jedenáctou se vydáváme na trať, tradičně za tým s názvem Ztracené Kobylky v městečku (Katka se mnou). Naším hlavním cílem bylo nenabrat žádné penalizační body, což se nám na GoGo mnohokrát nepodařilo. Začali jsme sbírat kontroly na sever od Strašecího a první dvě (23 a 16) jsme našli jako po másle. Ale jak to bývá, první vyhrání z kapsy vyhání a když jsme se měli ladně protáhnout kolem Lodenického rybníka ke kontrole 21, udělal jsem chybu jako blázen. Chtěl jsem naši cestu nasměrovat na lepší cestu (z čárkované na plnou), ale nebyla to cesta, ale vrstevnice. Vystoupali jsme si doprostřed pole, pozdravili jsme se s početným stádem srnek a srnců a pokorně se vrátili zpátky. Zároveň jsme si prodělali krátkou krizi dvojice, protože Káťa chtěla jet po asfaltu a já jí slíbil, že to po té cestě bude v pohodě. A pak to prodloužím … Nebylo divu, že Káťa si v jednom členitějším úseku “ustlala” a moji zkratku si tak oblíbila definitivně. :)
Naštěstí šlo o jediný provar dne a kontroly 20 a 4 jsme sebrali bez zaváhání. Jenomže plácání se po travnatých a polních cestách Káti vzalo dost sil a tak jsme v Hradečnu zkusili z ruksaku vytáhnout pomoc. Gumicuk. Ještě nikdy jsme to nezkusili a tak se nám do toho moc nechtělo. Ale jak se za chvíli ukázalo, stoupání a roviny moje zapřažení docela urychlilo. I díky tomu jsme jednoduše sezobli kontrolu 22. Ke kontrole 3 jsme pak jeli zase rozpojeni, ale pak až do cíle jsme (až na větší klesání) jeli díky gumicuku jen pár centimetrů od sebe. Zvýšené tempo nám dalo odvahu zajet “nad plán” ke kontrolám 6 a 9 a pak už jsme přes 10 a 15 valili do cíle. Zapřažení a vyšší tempo nám bralo síly oběma a protože je Nové Strašecí na kopci, byl konec výživnej. Ale dorazili jsme v limitu a s posbíranými čtrnácti body jsme byli opravdu spokojený! Ale to nejlepší teprve přišlo! Tradiční pohoštění! To totiž není občerstvení! :) Napečený buchty a bábovky, banány, párky a vynikající dýňová polévka! Letos jsme díky krásnému a teplému počasí vydrželi až do vyhlášení výsledků a tak jsme si sobotu ve Strágu opravdu nádherně užili. Děkujeme ještě jednou organizátorům za jejich již devátý ročník a slibujeme, že za rok, když to půjde, zase dorazíme!