Alkohol nikdy nebyl přítelem pistolníka

Myslím, že bez Sašova zhodnocení by to jaksi nebylo ono … :)

Kobylky jsou odjaktěživa jedním z vrcholů sezóny (skoro jako rodinná oslava ve společenství bratří a sester a navrch Zdeněk coby guru Jára ;-)) a se všemi sedmi zářezy na pažbě svého derringeru nemůžu chybět ani letos – tím spíš, že jsem to téma tak trochu vymyslel 8-)))
Jen by to sakra chtělo nějakou superrychlou raketu – loňská exkluzivní smlouva s Jitkou vypršela na Voku a od té doby to lepim jak to jde. Promiskuitní přístup (pokaždé s jinou, semtam dokonce chlap 8-///) má za následek to, že už jsem letos všechny dobrý známý ne-maminky použil. Zbývá Iveta – žena lvice, žena bouře, žena osud – ze všech nejrychlejší a k tomu nejkrásnější na celém světě (jaké to pokroutky pro zpustlíka mého formátu), se kterou jsem nejel už dlooouhé dva roky… Líná huba, holé neštěstí: jsem Tě vůbec hoden, poklade? Naštěstí je navíc i šlechetná, takže ihned fakuje stabilního parťáka (ale Lou?! Vždyť jste slíbila … ano, jsem vaše, ale teď odejděte, příteli…) a je to – brunátné násilí bude slavit svůj triumf! Okamžitě běžím trénovat na schody a pak už jen ladím formu a ladím a ladím – letos nebo nikdy!!!
Ty si to maluješ, křepelko…
Páteční dvouhodinové protočení nohou znamená objev tří kontrol (a to jsme okolo dvou dalších jeli, ale neviděli je) = už si tak nějak sumíruju postup, což je vždycky dvojsečné a potvrdí se to zítra… Večer se blbec na radu Jitky (alkohol nikdy nebyl přítelem pistolníka) snažím omezit lihoviny (xkrát se řeklo, že se nemá před závodem experimentovat s návyky v gastronomii ;-)), takže nejdřív pár beznadějných pokusů vpít se do Podkováně (řekl jste fuj, cizinče? ano, FUJ!), panák na Ivetku (má přece dneska svátek), litr vína (žádnej archívek, varoval pan vedoucí, ale celkem v klidu ;-)) a před spaním přece jen s Rosťou ještě jednoho Jacka na Ivetkuuuuuuu – a ejhle – zavírám hospodu ;-)
Ráno času mraky díky poslední vlně, pusinka k svátku (nejdřív sladkou hubičku, a pak? smíš 3x hádat), pak jsme s baristou (bývalým kolegou z práce) srkali černý kafé, rozjetí do kopce – a už jsme na startu a čelíme tradičním Zdeňkovým provokacím (škoda pro Tebe olova, šejdíři). Mapa nepřekvapí, nahoru nad lom (o kontrole jsem věděl) se mi faaakt nechce, ale v kombinaci s 50kou bychom to mohli dát na závěr?! Jenže pak jsem nenašel místo, kde s tím přestat a odjet do toho finiše. Jsem vůl, kobylky v háji, ale DOSTI ZOOLOGIE!
Postup je na play-map, počty strakapoudů na trase asi nemá smysl popisovat. Cihlu (v Mrtníku kupodivu byly v plném počtu i pro poslední vlnu) jsme se rozhodli nebrat už na startu. A propos – ztracené kontroly – škoda že intelektuální lahůdky z prvního ročníku odnesla Berounka. Tohle je lehký i pro pidilidi. Jednu bych dal těžší, ať se tatínkové ukážou ;-)
Resumé: někomu se po závodě mohlo zdát, že jsem byl silně rozladěn, když jsem viděl, že na bedně je obsazeno. Nevadí, času dost! Já se vrátím, Dougu Badmane! Však si ještě promluvíme, kořalečníku… A tohle varování platí do doby až jednou sklapnu paraple (to bude legrace). Nicméně zatím se k tomu nechystám ;-)

ADIOS!!!
s.