A reportáž od úžasného týmu Kaká nemůže chybět. Díky Katko!
Letošní ročník Ztracených kobylek byl úžasný jako vždy. Po roce jsme s parťačkou Klárou oprášily naše červené dresy s puntíky za KaKá team a moc jsme se těšily. A konečně se to stalo! Milé přivítání už v pátek, plno známých, kamarádů, přátel a rozpouštění nervozity v pivu jsme si moc užily.
Na tomhle závodě nás baví jeho nápaditost a hravost, která významně ovlivňuje strategii, kam jet a které kontroly posbírat. Protože body, to je to, oč tu běží, Šerife, že? Ale zdá se, že letos jsme byly hravější než pořadatelé. Pane jo!
Kdo ví, kolik bylo Hůrek na mapě? No, já vím, ale vesnice jenom jedna. Bingo! Ale ne pro nás! Dost jsme se na tom hledání vyblbly a ztratily mnoho času, ale což… Zážitky nemusí být vždy kladné, ale musí být hlavně silné, a když máte dobrou parťačku, která se neurazí, pomáhá, spolupracuje a dokonce vás uklidňuje, tak to je hodně!
Je to závod, který zahrnuje kromě strategie i zkoušku toho jak zvládnout komunikaci, jak rozdělit síly, odhadnout na co máte a na co má parťačka. A jaké to bude za tři a více hodin?
Takže po fiasku s hledáním tajné kontroly v Hůrce, nastal jasný zlom. Od teď už jen ty kontroly za nejvíc bodů. „Tož tak“, řekla Klára, „na plívy kašlem“. Takže se držíme plánu a dost riskantně vyjíždíme na 70. bodovou kontrolu dost pozdě. Klára nechce vědět kolik času máme do konce limitu a já se modlím, aby nám na té 70 zbyly dvě hodiny na dojezd. Skoro jo! Ale kontrolní komisař nás totálně rozkládá. Teda spíš mě než Kláru. Zvládneme to včas?
Prý, holky, valte do cíle po silnici, je to daleko! „ Jako bez kontrol?“, ptám se sama sebe, „ To nééé!“ Pokračujeme ve strategii sbírání kontrol s největší bodovou hodnotou. Jedeme do Manětína a po červené údolím Střely na 50 a na 33. Cesta do Manětína je fofr. Klára jede božsky. Cestou ale přemýšlím, jestli viděla ty vrstevnice na 33. Asi ne! Sakra…
Do bodu zlomu, kdy se kopec mění v něco, co vám kolo přehazuje přes ramena, věřím, že limit stihneme. Pak začínám pochybovat. Nohy tuhnou, dech se krátí. No, nakonec jsme to zvládly. Dorazit do cíle je prostě úžasně krásné. Máme za sebou šestihodinový výkon a okamžitě zapomínáme na to špatné a radujeme se, že jsme to zvládly. Je nám fajn, letos jsme měly silnou koncovku v závodě, a to nás ještě naše nejsilnější koncovka čeká – parádní After párty!
Když se v neděli ráno probudím a mám na Garminkách od půlnoci protancovaných 7km, nevěřím svým očím! Takže díky Kláro, díky všichni, skvělý víkend! Užily jsme si to bezvadně!
Za KaKá team
Kačka
