A se svojí trošku do pekla přispěchali i Ztracenci, děkujeme Katko!
Zdravíme kobylkoorganizátory,
děkujeme za supr závod. Posílám také příběh, abyste věděli, že jsme se fakt snažili.
Mějte se príma. Děláte to dobře!
Ztracenci.
Ztracené kobylky jsou naše srdcovka. Sice jsme na ně narazili před třemi lety úplnou náhodou, ale od té doby každý rok pravidelně sjíždíme webovky, jestli jste už otevřeli registrace, abychom něco nepropásli.
Nejsme žádní závodníci, jezdíme hlavně na pohodu, ale stejně jsme nechtěli být poslední. To určitě nehrozí, říkali jsme si.
Mapa kontrol vypadala nadějně, plán byl jasný hned… vybereme 1, 22, 21, pak zajedem do Plas na pivko a pro ztracenou kontrolu a zbytek vymyslíme u piva. Do této chvíle probíhalo vše jako na drátkách (až na tu zmizelou jednadvacítku).
Když jsme však vyjížděli z Plas, nějakým nedopatřením jsme přejeli bludný kořen a od té doby to šlo od 10 k 5, respektive k -115 :)
Z Plas jsme chtěli zajet pro 19, to jsme se ztratili poprvé. Jeli jsme totiž trochu z jiné strany, než jsme potřebovali a kontrola byla na druhé straně železničního mostu. Přecházení s kolem po mostě jsem rezolutně zamítla, tak se jelo na zelenou a pro 18, pro kterou jsme se, jak jinak, museli vracet.
Bodíky nám krásně naskakujou, jedem na 15 pro 80 bodů, nechápali jsme, proč se všichni po tý modrý vracej nahoru, když se musí přece dát ke 14 projet okolo řeky..? To už jsme nezjistili, my jsme totiž dojeli zhruba na konec světa k chatičce u řeky, od které vedly brutálně příkré schody. Nemít kufry a kolo, tak bychom možná nadávali, teď jsme však veškerou energii šetřili pouze na přežití.
Nevadí, zajedem do Kozojed pro 80 bodů, to nám spraví náladu. Když jsme ale zkontrolovali hodiny, bylo nám jasné, že to nestíháme ani do Kozojed, ani do kempu. Zahnuli jsme tedy na 16. Štěstí, že jsme tam potkali jiné závodníky a opsali jejich trasu, jinak bychom tam bloudili pravděpodobně ještě dnes. Než jsme od 16. kontroly našli použitelnou cestu, která nevedla do nikam, případně do potoka, byla další půlhodina pryč. Rychle do Kopidla, pivo si dáme, na nějaký mínusy už nemá smysl hrát. Chtěli jsme dát ještě zelenou z Plas do kempu, naštěstí jsme si to rozmysleli a jeli pak Vrážné – Ondřejov, ty kopce nás dodělaly. Dojeli jsme s těsnými 59 minutami zpoždění s 67 km a nastoupanými 1714 metry.
Ponaučení pro příště: 1. není důležité být první v cíli, ale na startu; 2. ta nejkratší cesta určitě není správná.
Každopádně příští rok zase, i kdyby trakaře padaly, ale možná se přejmenujem, ty Ztracenci k nám vůbec napasujou :)
