Tentokrát jsme si pro vás připravili rozhovor s někým, koho většina z vás zná. Je to nadšený cyklista, holduje fotbálku i běhu, v hokeji fandí Pardubicím a hlavně, je to další “Loudal”:-) Sešli jsme se na náplavce “na jedno”, a tak davy proudící kolem nás mohly vidět značně nesourodou dvojici – dámičku v business casual a cyklistu v barvách Bohemky:o)
J: Kočko, víš, kdy jsme se poprvé viděli? V kempu Pod Císařem před deseti lety na nějaké Zdendovo akci, kdes byl ještě zarostlý a s pár kily navíc. Od té doby se hodně změnilo a z Tebe se stal dost velký sportovec a hlavně cyklista:o) Kočko, proč vlastně kolo?
K: Já vlastně ani nevím:-) Asi proto, že mám rád výlety. Nejdřív jsem jezdil jen tak lehce po okolí, pak logicky dál a ujeté kilometry narůstaly….
J: Narůstaly, až ses dostal k Loudání a jsi pro nás Loudal č. 2. Jak Tě to vůbec napadlo?
K: To je jednoduchý – za to může můj kamarád Zdenál. Před třemi roky mě přemluvil, ať s ním tenhle závod jedu. Jenže ve Spořitelně měli nakonec v tom termínu uzávěrku nebo co a tak jsem jel sám. Od té doby má Zdenál uzávěrku každý rok a Loudání mi tak zůstalo:o)
J: Jaký bylo první Loudání?
K: No těžký.
J: Takže mazec? Věděl si vůbec, do čeho jdeš?
K: No úplně nevěděl. Když jsem dojel do cíle, říkal jsem si, už nikdy! Navíc terén a podmínky byly opravdu extrémní. Byly povodně a hodně po trase bahno. Zkus si jet v bahně, i dvacet čísel vysokým, který je prostě všude. Nebo brodit nebroditelnej brod.
J: No já bych nejela…..
K: ……no, takže dáš kolo na záda/do ruky a šlapeš – ale po svých:o)
J: Ale dojel si.
K. Dojel. Ale měl jsem toho fakt dost.
J: Evidentně ne tolik, abys další ročník nejel. Co Tě přesvědčilo?
K: Rok je dlouhá doba, to trápení zapomeneš. A taky hraje roli touha být lepší a překonat sám sebe. Navíc jsem byl poučenej. Třeba místo náhradního trika a kraťasů, jsem vezl už jen jedno oblečení. Ono je to totiž druhej den stejně jedno:o) A čím míň toho máš, tím líp. Jak tu před nedávnem řekl současný Král Loudalů (Martin Vít, pozn. redakce), každý deko navíc je znát. A kord s přibývajícími kilometry.
J: Loni si dojel velmi slušně na 29.místě, takže letos, jak víme, jedeš zas:o) Máš cíl?
K: Mám. Dojet:-) A dojet pokud možno líp a nenechat se na začátku urvat. Loni se mi to stalo, měl jsem problémy se řetězem – 2x jsem ho spravoval. A k tomu ještě dva defekty. Ten druhej úplně neuvěřitelně. Tlačím si tak už asi 2km v dlouhým stoupání od Labe a najednou koukám, přední kolo prázdný. To mě dost vytočilo. Ale co naděláš, prostě jsem to opravil a jel dál. Jenže jsem tím nabral ztrátu a to už se pak jede blbě. Navíc když jsem někoho dojel, tak byl na mě pomalej. Takže jsem jel až do konce sám. Navíc ti na morálu zrovna nepřidá, když ti přijde SMS, že vítězové jsou v cíli a ty seš teprv v půlce. Ale nakonec to dáš, víceméně na pohodu, protože už jedeš svým tempem:o)
J: Takže letošní strategie je jasná:o)
K: Je. Nemít defekt hned na začátku a první noc nespat:o)
J: Takže Ty v noci taky nespíš nebo jen minimálně a jedeš?
K: Ne, to ne. Normálně spím, tak cca od 23:00 do 4:00 hod, než začne svítat. Pak většinou vyrážím. Navíc na začátku je člověk plnej sil a taky se startuje navečer. Takže jednu noc vydržíš:o)
J:Už si říkal, že toho taky vozíš co nejmíň. Spíš venku, takže přibalíš spacák a karimatku. Co jídlo? Jak se během Loudání stravuješ?
K: No stravuju se po hospodách.
J: Neříkej mi, že si dáš třeba omáčku s pěti?:o))
K: Tak někdy i jo:o) Vem si, jakej máš hlad. Jinak snídaně řeším klasicky – jedu kolem sámošky, tak si něco koupím. A většinou samozřejmě víc, protože hlad má velký oči. A tak najednou vezu i to, co jsem původně nechtěl:o) Jinak vozím různý tyčky na hlad a tak. Takže žádná speciální a vyvážená strava, jak vidíš.
J: Logicky mě napadá, co teda pití?
K: Voda, resp. minerálky, kterejma plním bidon. Doplní mi minerály, co vypotím. A taky jedu na pivo. Jedno dvě si k jídlu většinou dám.
J: No počkej, žádný iontový nápoje?
K: Ne. Já ty sladidla nemám moc rád. Jezdím na to, co se mi osvědčilo, tak nač to měnit:o)
J: A co jiný závody? Láká Tě něco?
K: Možná by mě lákalo 1000 Miles. Je to dvojnásobná trasa než na Loudání. Ale zase nechci těmhle závodům věnovat všechen svůj čas. Nenechám si sáhnout ani na fotbálek ani na MTBO.
J: A co Tě na MTBO tak baví?
K: Všechno. Hlavně práce s mapou, že to musíš vymyslet a dojet. Nejedeš prostě jenom slepě do cíle. Musíš přemýšlet o trati a aktuálně ji vyhodnocovat. To mě baví moc.
J: Takže Kobylky s námi letos zase pojedeš, i když jsou hned po Loudání?
K: Pojedu. Je to srdcovka, stejně jako Zvůle :o) Fajn lidi, skvělá trať, hezká příroda, u vás speciální “ztracené kontroly”. Taky se mi líbí ta zábava okolo závodů. Vybírám si právě ty závody, kde ten program po i před závodem je. Moc nechápu ty, co přijedou těsně před startem a po závodě zase honem mažou pryč. O hodně přicházej……. a navíc letos nemám moc najeto….
J: Kolik?
K: 1500 km. Takže jak vidíš, tu přípravu krapet flákám.
J: Tolik? Já nemám najeto ještě nic, jestli Tě to uklidní:o)
K: Tak málo:o) Prostě uvidím. Ale Kobylky jedu.
J: Kočko, o kole a závodech bychom mohli povídat do nekonečna. Pro mě, a věřím, že i pro ostatní, co to budou číst, to je, resp. bude zajímavý čtení, ale já bych na závěr rozhovoru trochu odbočila – ještě vaříš pivo?
K: Vařím:-) Dokonce už i tady v Praze. A musím říct, že jsem tomu přišel na chuť a netušil jsem, co původní nápad – uvařit pivo tátovi k Vánocům – způsobí:o)
J: Takže domácí minipivovar se zdárně rozjíždí?
K: Nevím, jestli rozjíždí, ale je fakt, že už vařím dva druhy. Doma Kameňáka a tady v Praze Osála. A když nadšení vydrží, můžu slíbit uvařit jednu várku pro příští Kobylky – letos už by bohužel nestihla vyzrát.
J: Tak. A to je krásná tečka za naším rozhovorem:-) Kočko díky za fajn povídání a na Loudání Ti všichni budeme držet palce, abys dojel zase o nějaký ten stupínek výš. Ahoj na Kobylkách, které už jsou za necelý měsíc :-)