Tak třetí neděla strávená v terénech kolem Manětína mi opět dala za pravdu. Oblast protkaná cyklostezkami, dálkovými trasami a sítí bývalých vojenských cest ještě neznamená, že tu někoho potkáte na kole. Za 3 dny jsem na horském kole nepotkal vůbec nikoho. Vůbec to nechápu, protože tento kraj nabízí opravdu širokou škálu terénů, brutální stoupání, nebezpečné sjezdy i zajímavá místa k vidění. Za 5 hodin jsem potkal snad 10 kousků vysoké zvěře, spoustu zajíců a 2 poštolky.
Myslím, že se máte opravdu na co těšit. Asi nebude opět chybět prémiová kontrola a naše oblíbené ztracené kontroly. V hlavě se mi již rýsují plány, čím vám letošní ročník zpestříme.
A na závěr upozornění. Tento kraj je velmi hojně využíván pro jízdu na koních právě proto, že není moc navštěvován davy turistů. Trampů a lidí na vandrech bez aut je tu ale dostatek. Věřím, že se zde všichni poskládáme bez problémů. Místa je tu dost pro všechny.
