Šest čísel….šest etap, šest dní děti ve školce, šestkrát čtyři hodiny pro sebe, šest dětských diskoték, šest večerů v párty stanu, šest rozcviček. Takto jednoduše by se dal charakterizovat závod Sixnumbers. Letos navíc svatba hlavního organizátora Báži a jeho Janiny a dva super koncerty místních kapel Cháska a Super Hero Killers.
Krásný týden v Severních Čechách v kempu Holany, spaní v maringotce, spousta kamarádů a známých, nepřekonatelný Báža se svým osobitým stylem moderovaní a denně 4 hodiny na kole s Jančou to byla naše letošní dovolená. Přesně tak, jak jsme to prožili, jsme si to nějak před začátkem představovali. Asi nemá smysl hodnotit jednotlivé etapy, protože už tak nějak splývají všechny dohromady.
Pokusím se stručně popsat průběh závodu:
1-2. Etapa začátek byl dost krutý pro nás, 1.den špatně zvolená strategie a já mínus sportovní brýle, sice poslední místo, ale jako jediní jsme projeli úsek u Zahrádek zvaný Peklo, kde to vypadalo opravdu hrozivě. 2. Etapa poučeni z chyb jsme pomalu, ale jistě získávali půdu pod nohama a začali také sbírat body, dojezdy na krev se staly naší tradicí ve všech etapách.
3– 4. Etapa asi naše nejlepší výkony. Okolí Máchova jezera nám vyloženě sedělo, 4 hodiny na etapu byl takový delší sprint, ale šlo to. Ve středu večer jsem konečně našel dioptrické brýle a mapování získalo úplně jinou dimenzi, což znamenalo výrazné zrychlení a zisk nejvyššího počtu bodů ve 4.etapě v celém našem šestidenním snažení.
5. den Volno – kdybych věděl, co s námi volný den udělá, určitě jsme se jeli projet na kole, takto jsme vzali děti na procházku a zbytek dne jsme odpočívali, večer dorazili babi s dědou a opékali jsme buřty, také tento den proběhla zmíněná svatba, já se dost výrazně přepil i přejedl a večer a v noci mi bylo velmi zle, dostal jsme zimnici a kolem čtvrté hodiny ranní jsme si myslel, že už na kolo nesednu. To jsem totiž už hodinu seděl na WC.
5-6. Etapa Vysíleni a po snídaní složené z hořkého čaje a dvou rohlíků jsme na morál vyrazili na etapu směr Kokořínsko. Výsledkem byly chyby v mapě a velká únava. Ve spojení s opravdu náročným terénem to bylo brutální vystřízlivění z našich tajných medailových přání pro celkové umístění. Ale poslední den jsme nehodili flintu do žita, zdravotní stav se zlepšil, psychika se nakopla a vyškrábali jsme poslední zbytky fyzických sil až z paty. Zabojovali jsme a málem jsme smazali ztrátu alespoň na 4. místo v celkovém hodnocení, od kterého nás nakonec dělil pouze 1 bod.
Zde jsou výsledky.
Co říci závěrem? To se nedá popsat, to se musí prožít. Tady nejde jen o závodění s mapou, ale o celkovou atmosféru, kterou má tato akce jedinečnou, denní diskuze a porovnávání postupů, setkání s hvězdami MTBO na národní úrovni, kamarádský přístup organizátorů a velmi, velmi přátelská atmosféra mezi všemi účastníky. Výraznou měrou všemu pomohla dětská školka, kde letos bylo 30 dětí…možná pro nás vodítko, uvidíme.
Přeji organizátorům, ať neztratí chuť a sejdeme se všichni opět za dva roky.
Sláva vítězům, čest poraženým…a díky Bážo :-)
