Na jižní Čechy mám z dětsví jen ty nejhezčí vzpomínky, tak jsem se je rozhodla oprášit při závodě MTBO „Napříč Českou Kanadou“ ve Zvůli u Kunžaku.
Hezčí půlka osazenstva Ztracených kobylek dala dohromady dva týmy: Zatracené kobylky a Kobylky průzkumnice (některé, jako např. já, se nechaly strhnout předzávodní atmosférou a pořídily si dokonce nejen vlastní mapník, údajně waterproof-jak se však později ukázalo, výrobce silně přeháněl, protože jsem z něj podstatnou část závodu tahala mapu ne suchou, ale promočenou; ale i tachometr, aby ten první historický výsledek byl pěkně zaznamenaný:-) a vyrazily jsme.
Čekala nás dlouhá varianta trati, tedy 6 hodin krásnou krajinou jižních Čech. Pro mě osobně to byl první MTBO závod, strašně jsem se těšila a cílem našeho týmu Kobylek průzkumnic bylo dojet (pokud možno včas:-), sesbírat alespoň pár kontrol (pravda původní představa se v cíli od holé reality značně vzdalovala, nebudu však předbíhat:-), ale hlavně užít si super cyklovýlet, což se, když píšu tyhle řádky, rozhodně podařilo.
13 kontrol včetně jedné povinné, občerstvovací, jsme si rozplánovaly a vzaly to pěkně horem směr Mosty a Suchdol, že si tam posbíráme 4 kontroly umístěné relativně blízko sebe, pak uděláme „oblouček“ dolů na Valtínov a budeme dupat směr kontrola č.9 nedaleko zastávky velikána J. Cimrmana v Kaprounu (již zmiňovaná povinná občerstvovačka – kdo ji mine, bude diskvalifikován!). Bylo nám samozřejmě jasné, že 13 kontrol nedáme, ale že to bude tak tristní, jsme netušily! :) Když jsme v 11:00 vyrazily směr Mosty ke kontrole č.5 (kterou jsme hledaly asi půl hodiny, protože jsme ji přejely), byly jsme plné optimismu a radostného očekávání. První kufr byl sice nepříjemný, ale co, říkaly jsme si, je to začátek a před námi 5,5 hodiny času. Jenže když jsme nemohly najít ani druhou kontrolu č.3 – Křížek u silnice (i když s popisem cca 5m v lese) a ještě nás stihl „Lijavec“ jak z pera zmiňovaného Mistra, nálada trochu pohasla. Sice jsme nebyly samy, kdo ho přejel a hledal v hustém porostu, ale stejně vás to nepotěší. Zpátky do Suchdola jsme si to šinuly docela svižně, neb pořád ještě lilo a hledání další kontroly – č.4, nám nemilosrdně ukrojilo další čas. Vzaly jsme to totiž k rybníku spodem místo horem a naše cesta najednou skončila v lese a dál nevedla. Takže zpět, objet to a to už nám oběma bylo jasné, že za a) mapovat neumíme (byť s tím při turistice nemívám problém a ještě jsem se neztratila a i když mapa úplně neseděla, rozhodně se na to nemůžu vymlouvat); za b) jsme v půlce závodu a nedáme ani polovinu kontrol – ba co hůř, nestihneme ani povinnou devítku a hrozí nám diskvalifikace a tudíž za d) jet horem byl nesmysl (kór když lesní cesty vůbec neseděly, nové rybníky do mapy taky nikdo nezakreslil, jak jsme zjistily při hledání naší další kontroly č.6 – rybníka) a měly jsme se soustředit na povinnou kontrolu a sebrat něco málo v jejím okolí nebo minimálně vzdát „ 4“ a „6“ a valit to od „křížku“ dál na Kunžak a pak dolů na devítku, abychom se vyhnuly alespoň diskvalifikaci. Nevím, proč jsme se tak zarytě držely plánu, který zcela zjevně selhával a „neapdejtovaly ho“. :)
Nakonec jsme čtvrtou kontrolu sice našly, ale na hodně blbě jetelné lesní cestě naše nálada dostoupala bodu mrazu, ačkoliv déšť už dávno ustal a na cestu nám dokonce svítilo sluníčko. Lakonicky jsme zhodnotily situaci – sjet po lesní cestě na hlavní silnici, byť si zajedeme a vrátit se zpět na Zvůli a pokud bude čas, sebrat ještě jednu kontrolu s poetickým názvem Kámen – asi prdel (č.11). Bohužel zelená turistická byla od Valtínova úplně naprd a když jsme se s kolama vydrápaly loukou na kopec, dál nevedla a končila bůhví kde za loukou v lese. Dílo bylo tudíž dokonáno a závěr jasný – další kontrolu už si necvakneme a výsledek 4 sebraných kontrol je provar jako prase. V cíli jsme si kalich hořkosti vypily až do dna – diskvalifikace završila naše šestihodinové cyklosnažení. Kobylky průzkumnice tak svůj první závod totálně projely, sice dostály svému jménu, ale terén zkoumaly víc než bylo zdrávo, protože půlku závodního času ztratily právě tím „průzkumem terénu“, najely 36 km a 600 výškových metrů (nechápu teda kde, protože mi to tak kopcovaté zas nepřišlo), pokochaly se krásami České Kanady, potkaly staré známé…zkrátka i přes nováčkovský neúspěch si užily fajn výlet, takže mise byla vlastně splněna víc než na 100% :-) Navíc druhý tým z naší stáje, Zatracené kobylky, což jsou staré cykloharcovnice Ivanka s Kristinou (trojičku doplnila ještě kamarádka Maruška) dosáhly na bednu a se sedmi posbíranými kontrolami a 41 body byly třetí v ženské kategorii; a i naši kamarádi z týmu Outdoor Outsiders 134, Hanka s Vlastou, byli druzí v mixech (16 kontrol a 98 bodů), stejně jako Kočka s Badisem, resp. Zelená kobylka v kufru s 16-ti kontrolami a 102 body, potvrdili druhým místem naděje do nich vkládané. Tleskáme! :)
Večer jsme všechny naše cykloúspěchy (i neúspěchy:-) zapili (stejně jako nový přírůstek „Králíků v krabici“ do kategorie Pidilidí v podobě Vítka – gratulujeme:-) a zakřepčili si s kapelou Vrbovec. Velký dík za fajn víkend patří nejen všem zúčastněným, ale i celému Šrot týmu Kunžak, který celou akci perfektně připravil (a věřte, že vím o čem mluvím a před všemi organizátory tak smekám pomyslný klobouk) a budu se těšit na 11.7.2015, kdy si ráda přijedu složit cykloreparát. :)
Hezké léto všem a mrkněte se na pár fotek ze závodu!
