Pro váhavé střelce, co se bojí přihlásit na naše MTBO, tu mám jeden milý e-mail od našich typických účastníků. Je to reakce na naše přivítání na závodě. Děkuji ještě jednou Martinovi za jeho mail a svolení ke zveřejnění. Je dobře vědět, že naše práce dává smysl!
Ahoj Zdeňku,
děkujeme za osobní přivítání! Velice nás potěšilo a musíme přiznat, že při jeho čtení jsme se upřímně oba zasmáli! Když si uvědomíme, jací my jsme cyklisté a “závodníci”, vyznívá Tvůj dotaz na naše plány do závodu o to víc veseleji!
Abych to trochu vysvětlil – první ročník Kobylek byl náš první závod MTBO v životě, do té doby jsme o tomto druhu závodů vůbec neměli ponětí. Na web Kobylek jsme se dostali úplnou náhodou při bloudění po netu, a podle popisu pravidel mě MTBO velmi zaujalo. Tak jsem to navrhl Báře, že bychom to mohli zkusit – minimálně že by to mohl být hezký výlet :o))
Před startem jsme sice lehce znervozněli, když jsem viděli všechny ty nadupadné závodníky a zjištění, že hodnota našich kol dohromady nedává ani cenu vidlice na jejich kolech nám na dobrém pocitu nepřidalo. Ale hlavně jsme byli jediní “exoti” na trekových kolech :o) Ale pojali jsme to od začátku jako výlet, a tak jsme si to taky užili i přes to vedro, výsledek předčil veškerá očekávání a my byli rozhodnutí, že příště pojedeme zas!
Na loňský závod už jsme přijeli jako “mazáci”, ale se stejným cílem – užít si to a dorazit do limitu. Obojí se povedlo, závod byl v opravdu krásném prostředí a výsledek pro nás vítězstvím vzhledem k našemu tréninku a vybavení :o))
Protože se nám tyhle závody fakt zalíbily, vyrazili jsme pak loni ještě na Pytlákovu schovanku a VIPrahlé duše.
No a letos už byla přihláška na Kobylky samozřejmá, snad mi účast nenaruší práce. Jinak to vidíme letos opět stejně – užít si to, dojet do limitu a spolu! :o) A na trekových kolech to radši vezmeme delší cestou, už známe naše možnosti :o)
Zdravíme všechny pořadatele a těšíme se na viděnou.
Martin a Bára
