Moje VIPrahlá smrt 2012

Jako správný pořadatel MTBO se musím (a hlavně chci) účastnit “konkurenčních” závodů. Poslední takový, který jsem absolvoval, byla VIPrahlá SMRT.
Třetí ročník této povedené akcičky byl můj první. Zkusil jsem na ni nalákat pár svých kamarádů a oni se potvory chytly a 12. ledna se mi ozvaly a jako: “Co jé, kdy je sraz a kdo všechno jede?” Prostě jsme se s kámošema hecli navzájem a vyrazili kolem půl sedmý večer, tj. za tmy, do zimy. Trasu VIPrahláci postavili moc hezkou, hlavně Dalejské a Prokopské údolí mnohé účastníky uchvátilo. Nebo stoupání na Děvín a Vidouli byly toho večera moc krásný! Ale to chce zažít. A nedělat školácké chyby jako jsem dělal já. Tak třeba. Jet na noční MTBO bez čelovky, jen s poměrně slabou svítilnou na řidítkách není zrovna ideální. Na cestu jakžtakž člověk vidí, ale dohledání kontrol v křoví je už horší a plánování dalšího postupu na mapě se také provádí hůře a ztrácí se drahocenný čas. Nebo ztratit mapu hned za první kontrolou a potom trávit dlouhé minuty jejím hledáním na již projeté trase, to už chce trošku odvahy. :) Vinu bych ale dal opět špatné přípravě před závodem. Nestihl jsem si přidelat mapník, což byla chyba ještě větší, než jet bez čelovky. Neustálé lovení mapy z kapsy, sundávání rukavic a akce opačné vedly k tomu, že jsem mapu vytrousil. A když jsem ji našel, tak po pár dalších manévrech v mejch volšovejch rukách a s větrem v zádech, začala se mapa podobat hadru, na kterém byly sotva vidět kontroly, natož cestičky nebo vrstevnice.

Posílen těmito komplikacemi jsem ještě kolem Děvína přidal totální mapový výbuch a kontrolu číslo 8 jsem našel v podstatě potom, co jsem tam projezdil všechny cesty okolo dvakrát. Abych to nerozváděl … Místo ideálních 24 km jsem najel něco kolem 40ti, přijel na 27. místě ze 37 se ztrátou hodinu a půl na vítěze a nechal se předehnat i jedním běžcem, to je výsledek hodný organizátora MTBO! Nemyslíte? :D

P.S. Sněžit začalo až potom, co jsme dojeli do cíle. Naštěstí. :)