Dneska nás už od 1. ročníku Čikovské čivavy dělí spíše dny než hodiny, takže sportovní, organizační a společenská únava už z velké části odezněla a tak si dovolím krátké zhodnocení tohoto Vlastova mistrovského počinu i já. Vlasta se už vyřádil včera. :)
Tentokrát se ve mě mísí oko pořadatele s okem účastníka. Jako pořadatel jsem na místě pouze vypomáhal (ale nemoderoval a ani neřídil organizátory nebo externí pomocníky) a pomohl jsem možná více před samotným závodem, kdy bylo třeba odladit v kobylkoaplikaci paralelní běh dvou závodů (registrace na “ČČ” šly paralelně vedle těch na “RK”) a nebo kdy bylo třeba zajistit dodavatele na tisk nebo mapy. Tímhle došlo k tomu, že se Vlasta stal dalším členem našeho týmu, který ví, jak komplexním dílem závod “kobylkovského” ražení je. Ani Čivava nebyla totiž ani zdaleka z kufru auta, “zbytných” věcí mimo závod bylo opět k vidění a užití spousta. Jen namátkou … dobroty po ránu, nadstandardně přátelské přijetí rodinou (ale i dalšími místními), zajištěním ubytování (kde to vlastně zařídit nešlo), výborným gulášem po závodě (a občerstvením celkově), skvělou večerní zábavou (která roztancovala i Sašu! :D) nebo skákacím hradem pro děti. Ne, to rozhodně není vše, jsou to jen příklady.
Více zmíním ale i další skvělé věci. Předně, a to chválilo opravdu hodně účastníků, skvělá a přesná mapa, která nabízela spoustu různých postupů a dobrá volba strategie proto byla klíčová. Dále fakt, že šlo vlastně o závody 2, protože 36 kontrol na velkém mapovém prostoru měl závod dospělých a 24 jiných kontrol na detailnější malé mapě měl závod pro malé děti. Obojí je myslím vzorem i pro naše letní Kobylky, to bych rád, kdyby se povedlo udělat podobně i v červnu. Co se ale “okopírovat” nedá, je podpora místních. Ta samozřejmě částečně vyplývá z toho, že Čikov je podle mě už víc bodrá Morava než daleko studenější Čechy, ale podle mě je to tím, že Vlasta a jeho rodina byla schopna akci dobře vysvětlit nejen čikovským hasičům a ženám (všichni pomáhali), ale i místním sponzorům (pomohli akci dostat ekonomicky skoro na nulu) nebo místním svátečním cyklistům (kteří si před závodem museli koupit helmy, protože je prostě při jízdě na nákup, při jízdě do lesa s krmením pro zvěř nebo při cestě na pivo nepoužívají), kteří prostě přijeli a to v opravdu velkém počtu.
Mezi místní počítám i Vlastovu rodinu a to samozřejmě musí být vypíchnuto ještě více, že oni to byli, kteří akci pomohli dotáhnout k dokonalosti. Nejenže se všichni účastnili organizace a toho již zmíněného vřelého přijetí, ale také se účastnili závodu, pak i večerního společenského vyžití, ale i nedělního dlouhého loučení. Nechápal jsem, kolik lidí se vejde ke Gruberům na kafe nebo na něco ostřejšího nebo i k zakousnutí. Gruberovi tu akci povýšili na úroveň, co jsem jinde nezažil a podle mě už ani nezažiju. Teda leda zase jedině tam … a na to se zase už strašně těším!
S Vlastou si to ještě všechno probereme, teď je to euforie sama a tak nejsme úplně soudný. Ale je fakt, že se líhne myšlenka … no nechme to ještě uležet. Každopádně Čivava nám dala hodně pozitivních impulsů.
Ještě k oku účastníka, co se s Ondrou porval s východní částí mapy v kategorii Nadějí. Terény nám sedly, kopce jsou v okolí Čikova přeci jen přívětivější, ale i tak jsme zhruba na polovině trati využili Táhlo. Místama spíš pro zvýšení morálu, což bylo třeba. Přeci jen Ondra běžně 40 km nejezdí. Mapově nám to vše krásně sedělo, nikde jsme nebloudili a neztraceli síly ani chuť pokračovat, všechny kontroly byly na svých místech. Na dvou místech nám život zkomplikovali psi, ale ani jednou nešlo o čivavu, bohužel. Jednou nám návrat po klidné polní cestě zablokoval na volno puštěný rotvajler (co ho měl majitel problém udržet na vodítku, když jsme jeli kolem něj) a museli jsme pak volit postup na hraně pravidel po silnici co byla hodně frekventovaná a byla špatně vidět pod bílým podkladem sponzorů. Asi to byl rychlejší postup, ale on byl v tu chvíli, i přes ten provoz, bezpečnější. A když na nás zaštěkal druhý čokl (plemeno nevím, ale velikost a zuby měl podobný jako ten rotvajler) u kontroly 50, Ondra sesedl z kola a odmítal pokračovat. Proč pak pan majitel musel vyjít ven a se psem (naštěstí na vodítku) vyrazil k nám, to jsem fakt už bral jako naschvál. Naštěstí psal udržel (se slovy, že se chce jen pomazlit!) a my odfrčeli pryč. Třetí psí anabáze se už nekonala, ale je fakt, že Ondra vjížděl do vesnic s velkým respektem. Ty psi asi žárlili na to, jakej má místní čivava závod nebo co! :) V každém případě se nám přes psí trable podařilo dojet s velkým časovým předstihem a body, co nás vynesly na bednu. A to pak i Ondra na pejsánky zapomněl, v pondělí o nich už před spolužáky ve škole nemluvil, chlubil se perníkovou medailí a postupem na mapě, kterou měl s sebou. Myslím, že i v jeho třídě možná zasel nějaké semínko budoucího účastníka. :)
Píšu už strašně dlouze … myslím, že stačí. :) A pokud ne, ptejte se nebo komentujte a nebo se aspoň podívejte na fotky. Nastává období, kdy budeme pomalu sbírat podněty pro pořádání naší velké letní akce. A vězte, že registraci na ni pro vás vodevřeme už 25. ledna v 18:00. :) Jestli bude zase možnost osobní registrace, silně zvažujeme.:D
