Často slýchám žehrání rodičů, že je málo akcí pro děti. O závodech na kolech pro děti raději ani nemluvím a o těch, kde je to navíc na pohodu a účastí děcka od další jízdy na kole neodradíte, se opravdu moc rozpovídat nelze. Ale jsou výjimky, i když až v daleké Kanadě! :)
Akci s již třináctiletou tradicí MTBO Zvůle nebo také Napříč Českou Kanadou, kterou pořádají naši kamarádi ze Šrottýmu, nevynecháváme nikdy, ani když se nám to logisticky nehodí. Je to totiž akce, kterou dělají Karel s Mončou a dalšími Šroťáky velmi poctivě a lidé jim to svým opakovaným velkým zájmem dávají znát. Připravit závod je pro každého pořadatele těžké, Karel s Mončou to i letos zvládli na výbornou i za velmi složitých rodinných podmínek a přilákali do České Kanady 67 týmů. Možná i proto, že se dobře ví, že na Zvůli panuje pohodová atmosféra, pořadatelé myslí na rodinné týmy a večerní šrotpárty s živou hudbou zase potěší ty dospělé. Areál Chaty Zvůle, který je centrem závodu, se také každoročně vylepšuje, takže i ten určitě lidi táhne. Třeba i proto, že tam je spousta atrakcí pro děti. Navíc vyšlo počasí jako už dlouho ne, respektive bylo až moc horko, že jsme až vzpomínali na předešlou sérii studených a mokrých ročníků, nevděčníci! :)
Naše kobylkářská ekipa si to sem pravidelně jezdí užít a ani letos to nebylo jinak. Já měl děsnou radost, že jsem na závod připravil a namotivoval svého mladšího syna Ondru, který do toho šel i přesto, že si loni docela slušně “hrábnul”. Letos, vyzbrojeni tažným lanem od tahlo.cz, jsme zvolili kategorii Rodiny – krátká, což znamenalo, že jsme z celkových 27 kontrol měli za úkol sebrat jen 13 a pak frčet do cíle. Jde tedy o zjednodušený scorelauf, kde nehraje roli bodová hodnota kontrol a měří se jen čas, který je pro sběr těch kontrol potřeba. To mě teda dost štve, ale s Klecákem v tomhle asi nic nepohne. :) Jak tato krátká varianta, tak i ta dlouhá (klasický scorelauf s kontrolami za různé body, jak to má být, aby byla strategie složitější) má jednu komplikaci, co je odměnou a tou je povinná občerstvovačka. Nákladově i organizačně náročnou kontrolu, kde je navíc vždycky nějaká vložená disciplína (letos to bylo sjezdové lyžování! :)) musí navštívit všichni účastníci, jinak jsou diskvalifikováni. Letos jsme si ji s Ondrou naplánovali jako osmou kontrolu v pořadí, což bylo tak akorát pro doplnění pití, protože v prořídlých lesích bylo letos opravdu horko. Trať jsme zvládali dobře, i když drobné trable jsme samozřejmě měli. To rozbité Ondrovo koleno v plánu rozhodně nebylo, stejně tak jako kufr hned na první kontrole nebo suboptimální postup na kontrolu 18. Ale to je přeci koření závodů tohoto typu a bez nich by nebylo na co vzpomínat. Myslím, že jak já, tak hlavně Ondra si to parádně užil a už se moc těšíme na další ročník a jestli se nám podaří zase zlepšit výsledkově, bude to bonus navíc!
