Když jedete autem a najednou máte pod koly červenou silnici a navíc, když ladíte rádio, padaj vám tam při každým druhým pokusu “Němci”, sjíždíte do Varů. Když navíc jedete na MTBO závod ze seriálu SHOCart ligy, jedete na tuty na na Špalkovic Bludičku!
Závod pořádají námi i obecně oblíbení Babička s Dědečkem, tedy Míra a Mirka Špalkovi, letos měli už 5. ročník. Jako organizátor akce podobného typu je obdivuju za to, jak to dokážou ve dvou lidech připravit. Zároveň si ale myslím, že pokud by chtěli akci většího rozsahu, více organizátorů by se jim hodilo. Tak jako je super, když člověk při závodě mapuje ve dvou (ke korekcím chyb dochází poměrně často), stejně by to jistě prospělo kvalitě mapy, které Míra připravuje. Svoje vlastní chyby člověk vidí zřídka, další oči navíc to řeší a přináší i další nápady. Pomoc při organizaci Mírovi bohužel nabídnout nemůžu, ale mohl bych mu nabídnout kobylkoaplikaci. Ta by pomohla při výpočtu výsledků, jednak to spočítat rychleji a jednak snížit počet chyb, které se letos projevily i na bedně.
Start a cíl závodu byl letos v obci Žírovice, nedaleko Františkových lázní. Na sraziště jsme se s Vlastou dopravovali každý po své ose, ve Vlastově případě to ale bylo přes Horní Blatnou. Proč to píšu? Protože tam zůstal ráno zaseklej, anžto Kačomyšáci tam vraceli elektrocentrálu a časové plány nějak rozbili. Start jsme teda posouvali z 11:10 na 11:45 a nakonec ani to nestačilo, protože Vlasta dorazil 5 minut před startem. Pořadatelé nám ale ochotně vyhověli s posunem termínu na 11:47 a tak jsme se vydali do poledního žáru bez časové ztráty. Zvolili jsme postup ve směru chodu hodinových ručiček (sakra ví vůbec ještě někdo, jaký je to směr? :)). Chtěli jsme si kopcovitější část zakusit spíš na začátku, na konec si nechat placku. Podvědomě jsme mířili na všechny “osmdesátky” a obecně na ty dražší, strategie “bereme vše”, jak známo, na Bludičce nefunguje. Horko bylo fakt pekelný, na kontrolách 17 a hlavně 50 jsem měl co dělat, abych skrz zasolený a propocený brejle viděl na cestu. Nebo stoupání z Lubů na 14 a 81, kde nejsou kolem silnice stromy, to bylo taky něco. Bouřka se okolo honila, nakonec nás ale svlažit nepřišla a my se tak vypekli slušně. Kolikrát jsme si s Vlastou říkali, že je dobře, že se jede “jen” 5 hodin. Tím spíš, že vody jsem měl tak na 3 hodiny, s tím, že jsem si ji ušetřil na 4,5 a pak sušil hubu, protože studánky jsme buď minuli nebo k nim přijeli na začátku, kdy jsme ještě vodu měli. :) Dost se divím, že jsme tentokrát zvládli přijet do cíle včas, bez penalizace, nejsme na tyhle vedra stavěný :) a naše letošní ježdění není úplně valné. Když k tomu připočtu několik chyb na mapě, které jsme vychytali, je to div tuplem.
Skončili jsme šestí v kategorii, což je náš obvyklý standard, takže jsme spokojení. Konkurence tu nebyla rozsáhlá, co se týká počtu, ale o kvalitní soupeře nouze rozhodně nebyla.Když jsem u té konkurence, mám na to asi smůlu, ale opět jsem si nechtěně zahrál na komisaře a upozornil na kontrole 52 tým Beta Ursus na to, že na kontrole se dojíždí ve dvou. Fakt to nechápu, zkušení borci, kteří následně stojí na bedně, pořádají svoje závody, nectí tohle základní pravidlo? Jo, bylo to možná jen 150 metrů a 25 vejškovejch, ale šetří to drahocenné síly a je to nefér vůči poctivým soupeřům.
Celkově musím Mírovi pochválit za to, že nás zavedl na spoustu krásných míst, většina postupů vedla terény a na nějaký významnější automobilový provoz jsme nenarazili. Pokud to půjde, rád přijedu zase za rok. Děkujeme moc za parádní sportovní den v přírodě!
