Pavel doplňuje příspěvek Karly, tým KAPA tedy odreportoval pohledy obou účastníků!
Poprvé jsme se s Kajkou účastnili Ztracených kobylek v roce 2013. Tehdy na 2.ročník mě Kajka zavolala, jestli bych to s ní nechtěl zkusit, když dcera Míša nemůže. Rád jsem přijmul nabídku a startoval v týmu Jáglice 😊 Bylo z toho 3.místo v MD+. Ale hlavně nám tenhle závod natolik učaroval svojí atmosférou, že se do malebného údolí říčky Střely (dříve Berounky) stále rádi vracíme. Stala se z toho pro nás tradice. Pro mě je to navíc většinou jediný závod MTBO v roce a tak si to vždy moc užívám. S Kajkou se během roku vidíme právě a jen na tomto závodě.
Není tedy divu, že to byla letos naše sedmá účast v řadě. Každý rok je však znát a jsme zase o 2 roky starší. V součtu to dělá 110 let. To jsme opravdu tak mladí? Budeme stíhat ještě mladším? To je vždy otázka, kterou si kladu. Proto jsme se letos poprvé rozhodli vzít gumicuky, z kterými jsme ještě nikdy nejeli. Obvykle dávám přednost tlačení do kopce rukou. Vloni na podzim jsem se ale zrakvil ve sjezdu z Klínovce. Byl z toho zlomený krční obratel a pravá klíční kost. Drát v rameni stále je a trošku mi tam překáží.
Příprava před závodem jako každý rok. Tedy vesměs žádná. Den před závodem oprášit staré MTB, na kterém jsem ještě letos neseděl. Jezdím výhradně na silničce. Prostudovat letošní téma na Wikipedii. Film jsem neviděl. Příjezd 2 hodiny před startem, abych ještě stihnul snídani v jídelně. Registrace. Dešifrovat ztracené kontroly z map z předešlých ročníků. Jiné mapy s sebou totiž nemám. Tyhle ztracené kontroly a otázky s tématy mě prostě na Kobylkách moc baví. Dělá to orienťák tak zábavný 😊 Hodinu před startem přijíždí Kajka z druhého koutu republiky. Vyslechneme rozpravu. Probereme před závodem taktiku, kdo co poveze. Vyzkoušíme gumicuky. A už musíme na start. Čas prostě letí jak splašený. Vůbec nepočítáme s tím, že bychom mohli cestou sebrat jednu z devatenácti zlatých cihliček. Startujeme v 10:29. Tj. z hloubi startovního pole s číslem 97. Přesto si na zádech vezu malý batůžek, kdyby se na nás usmálo štěstí.
Mapuji já. Kajka mě kontroluje a opravuje. Letos nám trvalo prohlížení mapy o něco déle než jindy. Vyrážíme v 10:33. Chtěl jsem vyrazit na sever přes kontroly 33 a 50. Dal jsem ale nakonec na Kajku a vyrazili jsme jako předešlé roky do kopce na jih přes 12, 13, 14. Čas běží a body nepřibývají. Trošku mě mrzí, že jsem se nechal ukecat. Snad na závěr stihneme tu 50 a 33. Pokračujeme přes 40, 16 a 21 na ztracenou kontrolu v Mrtníku. Na kontrole 21 se setkáváme s našimi velkými rivaly z předešlých let Ivetou a Sašou (ATC Kokořín), kteří startovali 23 minut po nás, ale zároveň vynechali kontroly 40 a 16. Od této chvíle se navzájem předjíždíme.
V Mrtníku se mi zlepšila nálada. Jsme první tým, který si na ztracené kontrole bere zlatou cihličku. Nevěřím vlastním uším. Je z toho rázem 20+25 bodů. Překvapuje mě, že si Saša cihličku nebere, přestože má také batůžek. Pochopil jsem po chvíli. Cihličku jsem nabral poměrně brzy a začala mě za krátko bolet záda. Bude to ještě dlouhá štreka. S cihličkou na zádech 4,5 hodiny.
Pokračujeme přes 34 a 22 na ztracenou kontrolu v Hůrkách. I zde jsou nabízeny cihličky. Kdo to ale mohl tušit. Raději vrabec v hrsti než holub na střeše. Je ještě brzo na osvěžení, ale co. Dáváme si doušek vychlazeného piva. Výčepní je rád, že se mu za ztracenou kontrolu odměňujeme. Přerovnáváme batůžek, aby cihlička netlačila. Při našem odjezdu přijíždí Saša s Ivetou. Pokyn Saši zněl jasně. „Bez občerstvení!“ Pokračujeme přes 42, 52, 32. Tady se mi to líbí. Upaluje to tu a body rychle naskakují.
Ale asi jsem to v duchu zakřikl. Přejeli jsme nenápadnou odbočku do lomu na 26 asi o 500 metrů. Takže jsme se museli vracet. Bylo to první menší zaváhání. Když ono to tak pěkně valilo. V lomu je to trošku nepřehledné, ale kontrolu naštěstí nalézáme rychle. Z lomu vyrážíme druhou stranou. Za zatáčkou vidíme Sašu. Vypadá to, že už tu chvíli hledá.
Valíme na 70 po silnici. V Březíně přišla ta pravá chvíle pro gumicuk. Dlouhý táhlý kopec po asfaltu. Zatímco navazujeme gumicuk, míjí nás Saša s Ivetou. Dojeli nás zkratkou přes pole. Za chvíli je pro změnu míjíme my v táhlém kopci. Následuje druhé malé zaváhání. Míjíme odbočku na 70. Tahám do kopce jak pitbull a špatně jsem odhadnul odbočku. Na 70 potkáváme dnes jediného komisaře za + 10 bodů. Když odjíždíme z kontroly vidíme zde naposledy přijíždějícího Sašu s Ivetou. Naše cesty se zde nadobro rozešly.
Následuje kontrola 25 a 24. Pak se rozmýšlíme mezi 41 a 23. Raději rychlejší postup na 23, když chceme ještě stihnout závěr na 50 a 33. Snad nás těch obětovaných 20 bodů nebude mrzet. Čas nás pomalu začíná tlačit. Pokračujeme na hráz rybníčka s kontrolou 18. Z ní jedeme raději delší, ale zato pohodlnější cestou po silnici na 20. Zde v dlouhém kopci podruhé přišel na řadu gumicuk. Jedno je jasné. Síly ubývají a čas letí jak splašený. Přesto se nevzdávám naděje na 50. Kajka tomu moc nevěří.
Jedeme ale po silnici a tak jsme za chvíli na 10. Zbývá ještě půl hodiny, takže zkusíme jet na 50. Jenže špatným směrem! Opravujeme kurz a z kopce jsme za chvíli na 50. Do kopce je to mnohem horší. Potřetí a naposled navazujeme gumicuk. V Štichovicích nám zbývá ještě 15 minut do cíle. Valíme to po silnici a z kopce, co to dá. 11 už raději nezkoušíme. Chyba. Mohli jsme.
Zbývá na nás ještě ztracená kontrola u Střely. Projíždíme brodem a zjišťujeme, že nám teče do bot. Kopu do sebe frťana a odpovídám na otázku. +10 bodů. Za 6 hodin jsem do sebe dostal jednu tyčinku, litr ionťáku, půl litru piva. A po tom frťanu na lačno se mi rázem začíná motat hlava. Ale už je to jen nějakých 100 metrů do cíle. Máme k dobru ještě 7 minut. 11 by tam ještě padla.
Najezdili jsme 99 km. Nakonec to stačilo i přes ty chyby na 1.místo v MD+ za 605 bodů. Moc jsem tomu ale v cíli nevěřil. O to větší radost to pro nás pak byla. Ale bylo to hodně těsné. Právě o tu zlatou cihličku, která se tak pronesla.
Ztracené kobylky prostě opět neměly chybu. Zase jsme si to moc užili. Velké dík patří celému týmu, který připravuje Ztracené kobylky s láskou a nadšením. Ale též sponzorům, obsluze ATC i všem zúčastněným. Tak zase na shledanou za rok! Pavel za tým KaPa.
