Děkuji Jitce, že sepsala příběh VIPrahlých koček!
Letos to byla moje třetí účast na Ztracených kobylkách a málem jsem nejela, protože moje parťačka Evička si odletěla do teplých krajin, vystavit své křivky na řecké pláže. Čtrnáct dní před startem jsem začala zoufale někoho hledat, kdo umí dobře s mapou. Prosila jsem i Limonádového Joe, jestli nemá v záloze nějakou herku, ale nikdo nebyl. Naštěstí Jana „Dlabča“ měla podobný problém a tak jsme to daly dohromady za tým VIPrahlé kočky a já mohla být v klidu, Jana jezdí dobře a s mapou to umí. Spíš jsem se bála, abych jí to nekazila.
V sobotu ráno vyrážím natěšená do Mladotic a do kufru přibaluji i kostým (dle obdržených instrukcí) na Kobylkopárty a těším se, že letos tam poprvé zůstanu. Jany Venca měl kostým jasný, ale při úzkém výběru ženských postav z filmu na nás zbyly jen „rajdy“, protože bylo jasné, že Winnifred Goodmanová a Tornádu lou už bude obsazená :-))). Jana mi hned ráno ukazuje svůj krásný kostýmek (ale bohužel na něj večer nedošlo, což je velká škoda).
V 10:51 vyrážíme …………Jana nejdříve pečlivě prostudovává mapu a počítá, kolik bodů můžeme tak získat a odhaduje, co jsme schopné ujet. Vyrážíme jako každý rok nahoru do kopce …tentokrát pro kontrolu 12.
Na kontrole 13 vidíme jelena, který nám kříží cestu, když si to zkracujeme po poli. Jana dala celkem svižné tempo a já se snažím jet stejně rychle, aby neměla pocit, že jede s nějakou lemrou. Mám na starost kartičku a hlídání času, to mi jde dobře :-)))), ale občas se nezadaří (Eva by mohla vyprávět J))).
Už ráno jsme si řekly, že to nebudeme hrotit a závod pojmeme spíše jako společenskou událost a tak jedeme celkem na pohodu a vychutnáváme si okolní krajinu. Ztracená kontrola v Hůrkách se nám povedla rozluštit a tak se těšíme do hospody, že si tam v klidu posedíme a dáme Kolaloku ….. cestou tam sbíráme kontroly 40, 14, 21, 16,17, 34 (ta mě trochu potrápila a málem jsem spadla do vody, mít rozkročené nohy a cvaknout kleštičkami na krátké šňůrce, moc nešlo, ale naštěstí mě Jana přišla podržet a pánové z jiného týmu mají asi pěkné foto :)))….pak 22 a hurá do hospody.
To jsme ale neměly dělat, já se tam trochu rozseděla a ztuhly mi nohy a začala jsem za Janou zaostávat. Vydaly jsme se pro kontroly 42,51 a tady jsme měly ještě 3 hodiny do cíle. Jany se zmocnily obavy, že jsme moc daleko a nestíháme se vrátit. Přehodnotíme plán a jedeme pro kontrolu 32, 30 a tady já tak plácnu, že pokud budeme na bedně, tak jdeme v kostýmu a v lodičkách, společně se tomu zasmějeme a jedeme dál. Kontrola 41 nám přijde do kopce a tam se nám nechce… pokračujeme na 20 a ani nevíme, že jedeme příjemnou zkratkou. Na 20 zjišťujeme, že času máme dost, ale málo kontrol v okolí. V pohodovém tempu si to šlapeme pro 10 a tady nám zbývá ještě 45 min. Bohužel obě máme blbě ohnutou mapu a nevšímáme si, že 50 je na dosah a jedem pro 11. Času hodně a cíl, co by kamenem dohodil a tak ještě jednou rozkládáme mapu, jestli není ještě něco poblíž……….je …50 ale vracet se do kopce, už se nám nechce. Rozhodnuto a pádíme do cíle …..já to vezmu brodem pro ztracenou kontrolu…..aspoň ještě nějaký body a než si dám panáka, tak to Jana objede, ať jsme na kontrole jako vždycky obě, aby nebyly nějaké kecy!! No a jedem do cíle. V klidu už dojídáme guláš a zároveň nám končí časový limit :). Nakonec naše jízda lážo plážo končí na bedně, ale do úplného kostýmu „rajdy“ se nám nechce a tak volíme decentnější variantu malá černá a lodičky, ale když třetí KáKá tým nasazuje čelenky, tak….. já jdu do síťovaných punčoch J.
Co říct na závěr ……jen superlativa……byl to skvěle připravený závod a celému týmu mooooc děkujeme. Jitka a Jana
