Tak máme letošek opět za sebou a nezbývá než se těšit na příští rok. A vzhledem k tomu, že po letošních Kobylkách ležím v pelechu a kurýruji nohu, mám čas naklapat něco o našem !pokusu!
Do Mladotic jsme dorazili již ve čtvrtek. Řekli jsme si, že si to letos řádně užijeme a taky jo, čtvrteční noc byla super a ani se nám v pátek nechtělo najíždět nic náročného. Co tedy dát, abychom se vrátili „na oběd“? Volba padla na úsek zelené z kempu do Plas. Dost lidí ho popisuje jako peklo a všichni se shodují, že !již nikdy!. Po nadějném prvním kilometru (který jsme znali z XCM Spoke) jsme museli potvrdit, že tito lidé měli pravdu. Tohle není ani na turistiku pro slabší nátury, natož na kola. Po asi půlhodince šplhání po skalách s kolem na zádech se ale dalo zase jet a posléze jsme se dostali k jakýmsi chatám kde jsme se starší paní ve srubu vyptali, jaká že je cesta dále do Plas. POZOR! Zde jsme se mohli rozhodnout objet to po štěrkové cestě sice dále, ale.. Paní nám s milým úsměvem povídá, že máme rozhodně jet dále po zelené, že cesta sice je náročná, ale dá jet. Dokonce tam prý dříve jezdily motorky. ZATRACENĚ BABO kdy dříve? Před Variským vrásněním. Prostě babča nás napálila a asi se chechtá dodnes. …. Po strastiplné hodině tedy zdoláváme tento zelený úsek a slibujeme si „již nikdy zelená“
Co se stalo další den v závodě nechápu doteď. Přičetl bych to své indispozici způsobené pádem a brýlím na čtení zapomenutým u koupaliště v Mladoticích. Nicméně po opravdu nadějném začátku jsme si sjeli ke Kozičkovu mlýnu pro 40 bodů. Ta cesta je parádní a není na mapě. Ale Leo, který tu je vícekrát o ní věděl..
V tomto okamžiku, šlo ještě vše zachránit, ale je to jako s Černobylem. Spousta drobných chyb vedla ke katastrofě.
Seběhlo se to tak, že tu 40 jsme nenašli. Já jsem nechal brýle na čtení u koupací kontroly a Leo na tom není o moc lépe. Prostě ať jsme dělali co jsme chtěli, jen a pouze jsme ztratili 20min hledáním a nasraní se vracíme ke Kozičkovu mlýnu k vystoupání namáhavého krpálu. A co by to bylo za pohádku, kdyby v ní nehrál pohádkový dědeček. Zde hned dva.
A ti hodní pánové nám poradili, že než se plahočit do kopce, ze kterého stejně potom sjedeme zpět do Rabštejna, je lepší jít po rovině po zelené podél řeky. Na náš dotaz, je li cesta sjízdná pro kola se pánové poradili a povídají, že sice je tam sem tam spadlý strom a jedna dvě skalky, ale jinak je to super cesta. A myslíte si, že jsme jim na to po pátečním výletu skočili?
BOHUŽEL ANO, DODNES TO NECHÁPU. A TAK AŽ UVIDÍTE DOMORODCE, KTERÝ VÁM S ÚSMĚVEM RADÍ, ABYSTE TO VZALI PO ZELENÉ. VEZMĚTE S ÚSMĚVEM PUMPIČKU A SEJMĚTE HO!!
Martin, FLAHBREAK
PS. Ona to opravdu je parádní cesta, ne že ne. A každému doporučuji udělat si na ni svůj názor tím, že si ji na příštích Kobylkách projede…
