Martine, přiznám se, že když jsme se rozhodli s Tebou udělat rozhovor, měla jsem trochu obavy. Celebrita maratonů na kole – bude vůbec chtít na náš web pár otázek zodpovědět? Od částečného ostychu mi pomohlo alespoň to, že se nevidíme poprvé:) Takže moje první otázka logicky zní: Jaké to je? Cítíš se být hvězdou “dálkových závodů”? M: To rozhodně ne. Jezdím tyhle závody proto, že mě to baví:-)
J: Jaká vůbec byla Tvoje cesta ke kolu, nota bene k maratonům na kole? Někde jsem četla, že jezdíš na kole i do práce, a to v každém počasí. Tak jak to je? M: Na kole jezdím od mala, od té doby, co jsem přesedl z tříkolky:) Někdy kolem 15ti mě chytly motorky. Prošel jsem si obdobím Stadionu S11, pionýru, na kterém jsem jezdil na střední školu a pak Jawy 350, která mě vozila na vejšku. Kolo jsem znovu “objevil” až po vysoké škole, kdy jsem nastoupil do zaměstnání. Celé dny jsem seděl za počítačem a začínal zoufale pociťovat nedostatek pohybu. Z první výplaty jsem si koupil svoje první horské kolo. Začalo mě to bavit a tak kromě výletů po okolí jsem na něm jezdil i do práce. Jezdil jsem na něm denně bez ohledu na počasí – v létě v dešti, v zimě ve sněhu a zůstalo mně to dodnes. Jak postupně rostla fyzička, přišla logicky touha poměřit síly s ostatními na nějakém závodě. A tak kromě ježdění po výletech jsem začal i závodit a s kamarády založil amatérský cyklistický klub Radyně bike team.
J: Co Tě žene a kde bereš morál na trénink i na samotné závody? M: Zajímavá otázka. Nikdy jsem se nad tím hlouběji nezamýšlel. Ale asi za to může vrozená touha po poznávání okolí, přírody a tak. Častým cílem mých výprav jsou třeba geocache, které jsou často na cyklisticky nedostupných místech. Kde beru morál na závody, nevím. Asi je to tím, že mám rád výzvy.
J: Zmínili jsme trénink – jak vůbec trénuješ? A máš nějakou speciální přípravu třeba před Loudáním nebo jinými dálkovými závody? Lze vůbec trénování a pak účast na závodech skloubit s prací? M: Já vlastně nikdy pořádně netrénoval – ve smyslu dnešního chápání sportu. Nikdy za mnou nestál žádný trenér, který by mě vedl. Na všechno jsem si postupně přicházel sám. Takže ani nevím, zda tomu mohu říkat trénink:) Prostě jezdím denně celý rok bez ohledu na počasí. Cyklistika je jeden z časově nejnáročnějších sportů, co znám. Vrcholově se s prací skloubit nedá. Ale rekreačně, což je i můj případ, ano.
J: Výčet Tvých úspěchů je velký – v podstatě stojíš v poslední době neustále na bedně, ať už jde o 1000 miles adventure, Loudání, Berounskou 24 atd. Zajímalo by mě, jestli už sis sáhl na hranici svých sil, ať už fyzických či psychických. Co bývá pro Tebe osobně nejtěžší? A jaké pocity míváš těsně po dojezdu? M: Při náročných ultramaratonech, jako je Loudání a 1000miles, se člověk pohybuje neustále na hranici svých fyzických a psychických sil. Nejtěžší okamžiky člověk zažije, když se sejde příliš mnoho negativních věcí najednou. Např. je tma, zima, prší, nemáš co jíst a pít, nemáš kde spát, nefunguje ti kolo, nesvítí světlo, seš unavená a musíš jet dál. Pocity těsně po dojezdu se těžko popisují slovy. Na jednu stranu je to pochopitelně obrovská úleva a radost, že to člověk zvládl. Na druhou stranu je člověku líto, že to už končí. Ano, vím, že to zní neuvěřitelně, ale závody tohoto typu přinášejí tak obrovskou koncentraci zážitků a dobrodružství, že to může najednou i chybět.
J: A který ze závodů pro Tebe byl zatím největší výzvou? M: 1000 miles.
J: Zvládnout 1662 km s převýšením 40 kilometrů za 8 dní a 50 minut je obdivuhodný výkon. Dojel si první (s Tvým velkým soupeřem Štěpánem Stránským jste projeli cílem společně, pozn. redakce). Denně to znamená ujet přes dvě stě kilometrů v náročném terénu. Kolik hodin jsi za tu dobu vůbec spal? A co jsi po bezprostředním dojezdu v cíli cítil? M: Spal jsem jen v noci, kdy člověk jede pomalu. Snažil jsem se udělat si nějaký přísný režim, tzn. že jsem se snažil spát alespoň 3h denně. Jezdil jsem do půlnoci nebo do jedenácti večer a ve tři nebo čtyři ráno jsem už zas seděl na kole. Někdy byl spánek i kratší, třeba 2h a poslední noc dokonce jen 30 minut. Během krize jsem naopak prospal nejvíc hodin, a to celých 6 od 22:00 až do 4:00, ve Dvorcích. Dohromady za těch 8 dní jsem naspal asi 20,5 hodiny. A pocity v cíli? Úžasná radost. Euforie, že už je to za námi, těšení se na odpočinek, vydatný spánek a pořádnou večeři:) Za dobu závodu jsem totiž zhubnul 7 kg.
J: Co si s sebou při takových akcích na kole vlastně vezeš? M: Moc toho s sebou nevozím. Na takových závodech obecně platí, že čím méně toho vezeš, tím lépe. Každé deko se na té vzdálenosti neuvěřitelně proveze/pronese:) Na druhou stranu ale musíš mít všechno, tj. oblečení na různé rozmary počasí, náhradní díly a nářadí na kolo atd. Třeba na “1000 mílí” jsem vezl jen krátký dres, kraťasy, nátělník a ponožky, co jsem měl na sobě. V batohu pak ještě návleky na ruce a nohy a lehkou pláštěnku. Termotriko. Povinnou výbavou byly: zápalky, zapalovač, buzola, píšťalka, provázek, podpalovač PePo, pepřový sprej a rolničky na medvědy; dále přilba, čelovka, nůž a desinfekce. Na spaní jsem měl jen 100g alumatku a 400g péřový spacák.
A jestli se ptáš na hygienu, tak: malé mýdlo, lehký ručník, odlehčený kartáček na zuby a vymačkanou pastu. Nejvíc paradoxně vážila elektronika, které jsem se nechtěl a nebo nemohl vzdát – kompaktní fotoaparát (který měl asi 250 g :o), mobil, MP3, GPS, světlo na řídítka, blikačka, měnič pro dobíjení telefonu z tužkových baterek a kupa náhradních baterií. To mělo dohromady více než kilo :o)
Takže když to sečtu: dohromady s kolem, výbavou a pitím (bez jídla) do 20ti kg. Na zádech jsem vezl 3 kg a na kole taky.
J: Vím, že máš pár skalpů i z mezinárodních tratí. Máš tam nějaký oblíbený závod? M: Líbí se mi závod v italské Riva del Garda. Je tam krásné prostředí alpských kopců u jezera Garda. Vládne tam středomořské mikroklima a tak už brzy na jaře tam bývá pěkně na kempování venku.
J: Pro mě jako “svátečního cyklistu”, který také najede nějakých 200 km, ale za sezonu a jede jeden nebo dva pohodové závody s kamarády, je Tvoje účast na extrémních cyklistických závodech z oblasti sci-fi. Kolik kilometrů ročně najezdíš? M: Je to různé, ale najezdím opravdu hodně. Loňský rok jsem najel nejvíc, co jezdím. Bylo to asi 20 400 km do dálky a 364 km do výšky:) Většina z těch kilometrů byla na horském kole v terénu.
J: A zbývá Ti vůbec čas ještě na jiné aktivity, koníčky? Dovedu si představit, že pro Tebe kolo a závodění je svým způsobem i životní styl. M: Bohužel moc času okolo mně už nezbývá.
J: Loni si jel i závod MTBO. A zrovna s námi. Nemůžu se nezeptat, jak se Ti líbily naše Ztracené kobylky? :-) Je to jiný druh závodů, proč padla volba zrovna na MTBO? Je to velký rozdíl? Jak si to vnímal? M: Závod se mi líbil moc. Na MTBO je super, že to není jen o maximální výkonnosti, ale i o umění s mapou, orientaci a navigaci. Strategie postupu je více důležitá než samotný fyzický výkon. Termínově vyšly Kobylky po extrémním závodu Loudání. Byl jsem ještě unavený a proto jsem chtěl zkusit nějaký nový styl závodu. Ale nebyl to pro mě první orienťák na kole, kdysi už jsem jel Adventure race.
J: A byl si s výsledkem spokojený? Doufám, že s námi pojedeš i letos:-) M: S výsledkem jsem spokojený byl. Skončili jsme na 5. místě v kategorii mužských dvojic. Byli jsme s Vaškem Hlaváčem výkonná dvojka, najezdili jsme v časovém limitu 90 km a docela dost kolem Střely nastoupali, ale strategii jsme prostě neměli dobrou:) Proto jsme posbírali míň bodů než soupeři, kteří mají tenhle druh závodů více v krvi. Jestli to vyjde termínově, jel bych Kobylky rád znovu.
J: Kobylky budou 13.června, tzn. zase po Loudání, takže je určitě stihneš:-) A co plánuješ do budoucna? Máš nějaké ambice nebo vysněný závod, který bys rád jel, ať už tady u nás doma nebo v zahraničí? M: Rád bych jel nějaký dlouhý závod v zahraničí. Láká mě na tom poznání jiné přírody, lidí…..uvidíme:)
Martine, díky moc za fajn cyklistické povídání, držím palce nejen na Loudání a na Kobylkách ahoj:-)……A všem bikerkám a bikerům přeji za celé Ztracené kobylky v roce 2015 hodně najetých kilometrů (a nemusí to být takové číslo, jako má Martin již za leden-790 km :o), spoustu úspěšných závodů (a klidně jeden zase s námi:o) a vůbec parádních chvil na kole:D
PS: pro ty, které jsme naším netradičním novoročním povídáním navnadili, pár tipů na dálkové závody:-)
http://www.berounska24h.cz/b24_mtb_-_uvodni_stranka.html
http://riva.bike-festival.de/de/news.html
Pingback:Martin Vít nás zve na zimní MTBO | MTBO Ztracené kobylky
Pingback:Kočky v noci nespí - jezdí na kole! | MTBO Ztracené kobylky