Posázavské kobylčí slídění

Rybákův slídil patří tradičně mezi nejkvalitnější závody celého seriálu SHOCart ligy a taky mezi ty, na které rádi jezdíme.
Letos umístil Rybák centrum závodu na zámek v obci Horka II nedaleko od Zruče nad Sázavou a tak bylo jasné, že okusíme kopcovitý terén Posázaví. Zamlžené ráno nám dávalo po cestě na vědomí, že léto už pomalu ztrácí svoji moc, ale chvíli po dojezdu na místo mlhu přepralo sluníčko a tak jsme mohli po desáté hodině vyrazit na trať docela nalehko. Zelené Ztracená kobylka (Badis a já) zvolila strategii sběru nejdražších kontrol a okruh proti směru hodinových ručiček. Jako stále ještě poměrně nezkušení mapaři jsme za celou cestu neměli větší problém při mapování nebo dohledání kontrol, mapa seděla perfektně a kontroly byly přesně uprostřed koleček, klobouk dolů, Rybáku! I přes tuto preciznost jsme přeci jen cestou udělali pár drobnějších chyb a špatných rozhodnutí, které nás stály cenné minuty a síly. Třeba okruh o obce Podveky nebo Malovidy tam i zpět po silnici byly asi největší z nich. A když k tomu přidáme naše tradiční houskové svačiny a zastávku v hospodě, pak se není čemu divit, že i přes 103 km a 1800m převýšení v nohách to nedalo na lepší než 13. místo. Musím říct, že je to vlastně tak trochu zklamání. Ale při pohledu do výsledkové listiny, hlavně na to, co předvedli nejlepší borci, se opravdu není čemu divit. Je to jiná liga, tihle hoši, co to dokážou tak parádně namapovat, že na podobných km mají o skoro 20% bodů navíc. Tak trošku k zamyšlení, zda se konečně nevydat cestou zdokonalení našich schopností dobře si rozmyslet cestu, než se marně pokoušet urvat to fyzičkou, která se už, a to si přiznejme, zřejmě nezlepší.:) I když … na gely a bez posezení na mezi nebo v hospodě, nevím jestli bych to chtěl … Nakonec docela zásadní údaj, který je vidět ze záznamu z našeho slídění je ten, že jsme z časového limitu šesti hodin, šlapali jen necelých 4 hodiny a padesát minut.
Ale zpět k závodu. Rozmístění kontrol se mi moc líbilo, myslím, že se Rybákovi moc pěkně povedlo nám ukázat krásy zdejšího kraje. Kontroly byly umístěny mimo hlavní cesty nebo sídla, byly velmi dobře dohledatelné nebo spíše nepřehlédnutelné, což je také Rybákův styl. I přes deště předchozích dnů jsme se s hlubokým bahnem setkali jen na jednom místě, takže si myslím, že byl závod technicky poměrně jednoduchý. I když samozřejmě tady záleží, kudy to kdo bral …
Kdybych měl hodnotit organizační záležitosti, tak musím zkonstatovat, že si Rybák opět udržel vysoký standard.  Třeba předstartovní a výsledková SMS jsou fakt cool! Nebo připravené parkování a značení k němu, opět bez chybičky. Kvalita kartiček na body, samolepky, ale i startovní čísla se jmény (i když na nich bylo na polovině loňské datum) jsou také v SHOCart lize nepřekonatelné. Pár vad na kráse bych ale letos zmínil. Předně to byla podceněná organizace (a personální zajištění) vědomostní kontroly, kde se závodníci ve špičce dost štosovali a nevěděli, co mají dělat, koho hledat … a pak se hádat o to, kdo dřív bude zhodnocen, to byla opravdu velká skvrna na jinak parádním nápadu, jak závod zpestřit. Pak se mi letos zdálo, že počítání výsledků trvalo nějak déle, než je u Rybáka obvyklé. Ale to mě trápilo spíš kvůli tomu, že jsme po vyhlášení výsledků odjížděli a pak také proto, že restaurace na zámku pozávodní nápor absolutně nezvládla a tak se na jídlo čekalo i přes hodinu (a pak dostal něco jiného) a donášku pití si člověk musel pohlídat, protože jinak jej chaotická obsluha donesla někam jinam. Na provozovatelích restaurace bylo vidět, že s podobnou akcí nemají zkušenosti. Ale tu restauraci samozřejmě Rybákovi za zlé nedávám, vím, jak je to těžké někoho kvalitního sehnat.
Kromě Zelený Ztracený kobylky se z naší party s nástrahami trati úspěšně potýkali Nepotkali se v Chýni, Světlá Kočka, Kačomyš a Ztracené kobylky Plzeň. Všichni jsme se shodli, že jsme si sobotu se Slídilem od Rybáka parádně užili, a že když to půjde, dorazíme za rok zase. Ať už bude kdekoliv, třeba někde v Železných horách, jak navrhuje Al-Kulajda.