Minulý týden se nesl ve znamení náhod a operativních změn, které přes perfektní naplánování ovlivnily naši účast na letošním Bajkonuru. Již ve čtvrtek jsme měli jít celá rodina na finále KHL, ale bohužel obsluha sazka automatu nám omylem prodala lístky na úterní zápas, které nám jaksi byly ve čtvrtek k ničemu :o(. Následně v pátek má manželka, parťačka, láska a smysl mého života ztratila hlas a nachlazení gradovalo, takže má účast na tomto závodě byla nemožná. Rozhodl jsem se za pomoci rodiny, že si alespoň udělám výlet do Berouna, rozvěsím plakáty na Kobylky a najedu nějaké ty km.
Ráno ale začalo tragicky. Nemohl jsem najít připravené plakáty, hledání a moje nervozita dosáhly vrcholu kolem půl deváté, kdy jsem se doma se všemi pohádal a musel vytisknout plakáty znovu. Potom jsem nasraně vyrazil ze Slaného směr Beroun. Po cestě jsem se zklidnil, protože výlet to byl opravdu exkluzivní a cesta parádní nahoru dolů, krásné počasí a nikde nikdo.
Ke Štice jsem dorazil asi v 11:30, rozvěsil upoutávky na Kobylky, snědl chleba a dal si jedno Krůšo, pohodička, sluníčko a příjemná debata nejprve s Ramachem a potom s Komančem o smyslu MTBO mezi hobíky a nesmrtelnosti chrousta mne donutila dát si ještě jedno pivo. Kolem 13:00 jsem se odpoutal ze zahrádky (to byl již v cíli vítěz dětského závodu) a vydal se back to Slaný. Hned na úvod jsem rozhýbal nohy do brutálního stoupání směr Kladno a cesta odprašovala velice dobře ve stejném duchu, jako ta do Berouna.
Domů jsem dorazil kolem 15:30, šup tam šnitzl a hurá se zbytkem rodiny na prochajdu. Tu jsme zakončili na zahrádce jedné nejmenované hospody, kde se děti vydováděli a já doplnil tekutiny.
Nakonec se vše podařilo, já byl, kde jsem chtěl být, děti se prolezli BVPéčkem na výstavě historických vozidel a manželka nedostala hnisavou angínu.
Bajkonur trochu jinak