Když Vás něco opravdu baví, otravujete s tím svoje okolí, hlava nehlava. A tak se Vám může stát, stejně jako mým kamarádům, že když Vás pozvu na oslavu narozenin nebo na hory, pošlu Vás v průběhu akce do lesa na takovej menší orienťáček. Je celkem jedno, že Vás ještě bolí hlava ze včerejší oslavy, že jste právě bohatě pojedli nebo popili nebo že je Vám let, co na prstech jedné ruky. Jednou jste mezi pozvanými a tak se sluší, abyste oslavencům udělali radost a ten závod si užili.
Stejně tak tomu bylo o posledním víkendu, kdy jsem svoje kamarády pozval do námi velmi oblíbené České Kanady, konkrétně do kempu na Zvůli. Kamarád majitel a provozovatel nám připravil zase velmi přátelské a gastronomicky lahodné zázemí, běžecké orienťácké mapy okolí byly k sehnání na obvyklém místě, počasí bylo krásně sychravě podzimní a kamarádi smíření s osudem, takže nic nebránilo tomu, abych si sobotní lehkou dopolední kocovinu zpestřil stavěním malého OB. Šetřil jsem sebe i kamarády a až na “roh oplocenky” jsem umístil kontrolu na velmi jasná místa. Navíc šlo o scorelauf na 1 hodinu a optimální trasa na sebrání všech kontrol nebyla delší než 7 km. Prostě taková sobotní odpolední siesta po kávě, dalo by se říct. :)
Startovalo celkem 15 hlídek, 8 v kategorii MD (mixů) a 7 v kategorii PL (pidilidí – rodiče s dětmi). Aby měli orienťáci nějaké zpestření a také možnost sesbírat nějaké body navíc, umístil jsem na trasu občerstvovací stanici. Na ní měla každá hlídka kromě bodů za kontrolu možnost získat ještě body za konzumaci rumu a na Kobylkách 2013 tak oblíbené francovky-alpy. Byla trošku zima, poprchávalo, ale že žádná hlídka nabídku na body navíc neodmítne, by mě nenapadlo. A to ani v případě, kdy byl v hlídce pouze jeden dospělý a pro plný bodový zisk se musel zahřát oběma lahodnými nápoji! Ale asi je to důkaz toho, že mí kamarádi jsou soutěživí. Moc mě pobavilo gentlemanství jednoho nejmenovaného běžce. Ten se po ohledání občerstvovačky chopil francovky, rum předal své partnerce, ale pak ho napadlo, že by se měl možná zeptat, jestli Hanka nechce radši alpu a tak prohlásil památnou větu: “A nebo si dáš francovku?” Vlasta je prostě galantní a ohleduplný. :)
A jak to celé dopadlo? Nikdo se neztratil, nikdo příliš nebloudil (když nepočítám hledání rohu oplocenky), nikdo si nic na mokrých kořenech neudělal a doufám, že aspoň někdo se dobře bavil. Výsledky přikládám spíš jen jako doplněk, určitě nebylo nejdůležitější vyhrát. I když i tak se večer ještě dlouho diskutovalo nad tím, kde která hlídka udělala chybu a nebo jakou měli místní borci výhodu. A děkuju Kristi, že mi pomohla s organizací!
A nebo si dáš francovku?